Archeologický výzkum

Nové archeologické objevy v areálu bývalého cisterciáckého kláštera na Velehradě
Zdeněk Schenk a Jan Mikulík

V souvislosti s realizací projektu „Velehrad – centrum kulturního dialogu západní a východní Evropy“ byl pracovníky společnosti Archaia Olomouc o.p.s. zajišťován od září roku 2009 záchranný archeologický výzkum stavby. Archeologickému dohledu byly podrobeny všechny zemní práce v rámci jednotlivých stavebních objektů. Ty byly realizovány jak v podzemí baziliky Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje, přilehlé křížové chodbě a kapitulní síni klášterního konventu, tak při architektonickém řešení ploch celého areálu. V roce 2009 se výzkum soustředil do míst před západním průčelím. Zde Jan Nevěřil již v roce 1904 při rozsáhlém odvodňování kostela odkryl objekt předsíně – paradisium (ráj), který byl přistavěn k západnímu průčelí pozdně románského klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie kolem poloviny 13. století. Nově se podařilo odkrýt masivní základy dvou opěráků roznášejících původně stropní konstrukci předsíně. V případě jižního se zachovala nadzemní pískovcová patka sloupu. Výzkum dále prokázal, že se v prostoru před západním průčelím pohřbívalo již v době před výstavbou paradisia. V současné době - v souvislosti s probíhajícími povrchovými úpravami Stojanova nádvoří - došlo před stávajícím barokním průčelím k vyznačení půdorysu nejen původní linie západního pozdně románského průčelí klášterního kostela s ústupkovým portálem, který byl v rámci pozdně barokní přestavby zkrácen, ale zároveň zmíněné předsíně. Ta byla zřejmě odstraněna v souvislosti s pozdně renesančními přestavbami v závěru 16. století, neboť na barokní rytině od Kristiana Hirschmentzla z roku 1667 nebyla již zobrazena.
Stavební úpravy prostor pod bazilikou a v křížové chodbě byly zahájeny v prosinci roku 2009. (Práce probíhaly v rámci projektu Velehrad - Trnava, společné kořeny jezuitské kultury a vzdělávání - Program přeshraniční spolupráce Slovenská republika - Česká republika 2007 -2013). Spočívaly především v odkryvu stávající sítě drenážního systému za účelem revize a obnovy funkčnosti. Na tyto práce navazovalo celoplošné snížení pochůzí úrovně terénu v prostorách pod bazilikou. Napříč všemi kryptami byl dále veden liniový výkop pro uložení inženýrských sítí pod nově pokládanou cihelnou podlahou.
Kostrové pohřby odkryté v severní části ambitu během výzkumu v roce 2010 lze rámcově datovat do období vrcholného středověku 13. - 14. století. Z antropologického rozboru vyplývá, že se jedná o hroby nejen mužské, ale i ženské a dokonce jeden dětský. Tato skutečnost zřejmě souvisí s povolením papeže Alexandra IV. z roku 1261, kdy dochází ke změnám v přístupu k pohřbívání ve velehradském klášteře. Cisterciácký konvent následně získává celou řadu darů od drobné šlechty, ve snaze zajistit si možnost pohřbu u kláštera pro sebe i členy své rodiny.
V průběhu jara 2011 byl prováděn archeologický výzkum v rámci terénních úprav Stojanova nádvoří. Pod starou dlažbou byla odkryta síť pozdně barokních kanálů odvádějících dešťovou vodu od budovy prelatury (dnes internát Stojanova gymnázia, Velehrad). Síť této důmyslné kanalizace se ukrývá nehluboko pod dlažbou nádvoří, které je každoročně místem setkání tisíců poutníků v rámci červencových cyrilometodějských oslav. Pod chodidly příchozích se nachází téměř 1,5 m mocné souvrství, které se vytvořilo od chvíle příchodu prvních cisterciáků do údolí říčky Salašky v listopadu 1205 do doby josefínských reforem, kdy byl cisterciácký klášter v roce 1784 zrušen a období následujícího. Z doby založení kláštera pochází tenká uhlíkatá vrstvička, která nasedá přímo na podloží tvořené naplavenými sedimenty říčky Salašky. Tento požárový horizont vznikl v době před zahájením stavebních prací, kdy byl vymezený prostor vyžďářen a terén upraven pro potřeby stavby. Intenzivní stavební činnost dokládá velké množství kamenického odpadu, který byl tvořen drobnými a středně velkými úlomky pískovce. Stejně tak v odpadních vrstvách přítomná železná struska pochází z doby výstavby, kdy bylo zapotřebí nejen neustáleho přísunu kamene, ale také železa. To ostatně koresponduje i s písemnými prameny, které se k roku 1238 zmiňují o tom, že markrabě Přemysl odkázal pro účel výstavby samotného kláštera a jeho budov všechnu železnou rudu nacházející se v zemi moravské.
V létě uplynulého roku se záchranný archeologický výzkum soustředil do prostoru nově budovaného vstupu do lapidária. Za zcela zásadní lze považovat zachycení pozůstatků zděných staveb z období vrcholného středověku. Jde především o část severní a jižní zdi vymezující původně krytý kamenný koridor o šířce 4,80 m. Ten propojoval samotnou kvadraturu s východní částí klášterního areálu, kde se nacházel opatský dům, kaple, nemocnice a hospic. Se vznikem koridoru, do kterého se vstupovalo nejspíše z parlatoria, lze počítat nejdříve v první polovině 14. století. Ze strany jižní a severní byly ke kamennému koridoru postupně přistaveny další stavby, do kterých se vcházelo z interiéru chodby, jak tomu napovídají dva zazděné vstupy. Zánik této výstavby spadá do závěru 15. století, čemuž odpovídají nálezy drobných ražeb z doby vlády Jiřího z Poděbrad nalezené v destrukční planýrce staveb. V předmětné ploše výzkumu byly dále zachyceny základy staveb renesančního a především barokního stáří. Jmenovitě jde o torzo cihelných základů altánu, cihelný kanál a o masivní základ barokní kašny.
K nejdůležitějším objevům učiněným v rámci záchranného archeologického výzkumu probíhajícího v letech 2009 – 2011 patří zcela určitě odkrytí části původního opevnění bývalého cisterciáckého kláštera. Původně byl areál kláštera obehnán kamennou hradbou, která byla v nárožích zesílena věžemi. Poprvé byl průběh severní hradby spolu s částí klášterního hřbitova a základy interpretovanými jako objekt lázní archeologicky zachycen v roce 1993 dvěma zjišťovacími sondami Jiřího Kohoutka. K plošnému odrytí severní obvodové hradby v délce 100 m však došlo až v létě loňského roku. Její šířka se pohybovala od 1,6 do 2,5 m. Konstrukci hradby tvořilo řádkované zdivo. K její výstavbě byly použity bloky pískovce pojené velmi kvalitní vápeno-písčitou maltou. V současnosti je průběh severní hradby prezentován nadezděním, částečně v pochůzí úrovni. V dějinách archeologického průzkumu na Velehradě byla vůbec poprvé odkryta hranolová věž, která stála v severozápadním nároží klášterního opevnění. Již v roce 1907 označil Jan Nevěřil za jeden z cílů budoucího výzkumu lokalizaci zmiňované věže. Od té doby uplynulo 105 let. V září 2011 byly shodou okolností její pozůstatky nalezeny pod stánkem s občerstvením v uličce mezi farou a mateřskou školou. Po jeho odvozu a následném stržení staré dlažby se vyrýsovala část pravoúhlého půdorysu této středověké věže.

Pohled od východu na odkrytou část hranolové věže (Foto Z. Schenk)


Její tvar byl do jisté míry překvapením, neboť se zde doposud počítalo jen s věžemi kruhového půdorysu. Nadzemní zdivo věže bylo zachováno až do výšky jednoho metru. Ve spodní části bylo tvořeno pískovcovým soklem se zkosenou horní hranou. Na něj nasedaly mohutné pískovcové kvádry a dále zdivo z lomového kamene. Masivní základy věže sahaly do hloubky dvou a půl metru od úrovně současného terénu. Ze stratigrafického hlediska vyplývá, že k výstavbě věže mohlo dojít okolo poloviny 13. století. Jižní část věže je ukryta pod dvorkem a garáží fary. Do budoucna je plánováno odkrytí celého půdorysu věže v souvislosti s vybudováním nové garáže, rekonstrukcí farní zdi a dvora. Tím by se naskytla možnost prezentovat tento zcela unikátní vrcholně středověký fortifikační prvek všem návštěvníkům Velehradu. Prozatím je půdorys věže vyznačen odlišnou skladbou dlažby v místě nálezu.
Další věž byla odkryta v říjnu 2011 v zahradě situované východně od baziliky. Stalo se tak po 105 letech od velkoplošného výzkumu J. Nevěřila v místech opatského domu. Tato věž stojící původně v severovýchodním nároží opevnění měla kruhový půdorys o průměru 10 metrů. V roce 1937 byl na její koruně postaven otevřený zahradní altán. V roce 1952 došlo v těchto místech k výstavbě kotelny zahradnictví. Od té doby byla kruhová věž považována za zcela zničenou. Letošní výzkum vyvrátil tuto domněnku. Odstraněna byla pouze její západní strana, větší část stavby se dochovala. Struktura zdiva nadzemní části je téměř shodná se stavební konstrukcí hranolové věže (obr. 2). Obě věže byly nespíše postaveny ve stejné stavební etapě.

Dokumentace odkryté kruhové nárožní věže částečně zničené stavbou kotelny lička)



V listopadu 2011 se podařilo před stávající pozdně barokní bránou z roku 1769 vedoucí do prostoru internátu Stojanova gymnázia odkrýt základy původní brány, kterou se vstupovalo ze západní strany do areálu kláštera. Poblíž se nacházelo přemostění říčky Salašky. Šířka původní brány prve zobrazené na rytině z roku 1667 činila 10 m.
Z movitých archeologických nálezů objevených během výzkumu lze vedle početných zlomků středověké a novověké kuchyňské keramiky uvést rovněž zlomky skleněných pohárů či množství zvířecích kostí. Ty představují zajímavý doklad ne zcela běžné skladby jídelníčku klášterní komunity v raně novověkém období. Pozoruhodný soubor renesančních knižních kování nalezených v terénních vyrovnávkách v místě domu opata je již pouhou připomínkou na velké množství duchovních knih, kterými představený cisterciáckého kláštera disponoval. Zlomky nejčastěji zeleně glazovaných reliéfně zdobených kachlů s tapetovým motivem pocházejí z kamen ze závěru 16 století. Ty vytápěly místnosti opatského domu, v němž se v oné době pohyboval realizátor pozdně renesančních přestaveb kláštera opat Ekard ze Schwoben (1587 – 1595). V místě opatského domu se rovněž podařilo nalézt několik stříbrných mincí ze 16. a 17. století, které pocházejí z mincoven v Kutné Hoře, Kremnici, Vídni či Salzburgu. Nálezy zlomků skleněných okenních terčíků jsou dokladem výplní oken opatského domu. V průběhu výzkumu se na několika místech areálu bývalého cisterciáckého kláštera podařilo shromáždit značné množství pozdně románských a gotických prvků mozaikové dlažby. Zcela ojedinělý nález pak představovala dlaždice s reliéfním vyobrazením draka uzavřeného v kosoúhelném geometrickém tvaru, v rozích dlaždice doplněného rostlinnými ornamenty.

Dlaždice s reliéfním motivem draka (Foto Z. Schernk)

Samotný drak ve středověkém pojetí znázorňoval symboliku zla, zosobnění samotného ďábla. V případě velehradského exempláře má drak detailně propracovanou tlamu s ostrými zuby, na hlavě špičaté ušní boltce a výrazné nozdry a oči. Na těle má blanitá křídla, nechybí ocas a silné pařáty s drápy. Naprosto precizní a téměř až naturalistické provedení motivu draka naznačuje, že jeho předlohou byla nejspíše gotická knižní iluminace. K zajímavým kovovým nálezům patří také jezuitský církevní medailon pozdně barokního stáří s vyobrazením sv. Františka Xaverského a sv. Ignáce z Loyoly.

Jezuitský církevní medailon s vyobrazením sv. Ignáce z Loyoly a sv. Františka Xaverského nalezený v místě opatského domu (Foto Z. Schenk)

K jeho nalezení došlo v místě, kde původně stával opatský dům.
V průběhu výzkumu měli nejen samotní velehradští občané ale zároveň všichni zájemci o historii možnost na vlastní oči spatřit odkryté unikátní archeologické situace. V souvislosti se znalostmi o opevňování nejen klášterů, ale zároveň hradů a měst v období kolem poloviny 13. století lze označit odkryv dvou středověkých věží a severní obvodové hradby za významný nejen v rámci České republiky, ale ve středoevropském měřítku vůbec. I když se opevnění velehradského kláštera nedochovalo ve své původní podobě, v době své slávy sneslo srovnání s opevněními ostatních cisterciáckých klášterů středověké Evropy, jakými byl kupříkladu Vyšší Brod v Čechách, rakouský Heiligenkreuz, německý Ebrach, francouzský Morimond, Fontenay, či klášter Santa Maria de Poblet ve Španělsku.
V době svého největšího rozkvětu představoval cisterciácký klášter na Velehradě nejen důležité duchovní centrum jihovýchodní Moravy, ale s největší pravděpodobností také velmi dobře opevněný strategický bod. Výstavba takového opevnění krátce po polovině 13. století mohla souviset se strategickými plány a stavební aktivitou podporovanou nejspíše ze strany samotného českého krále Přemysla Otakara II.
Neblahé důsledky vojenských tažení na Moravu ze 40. a 50. let 13. století jsou všeobecně známy. Pro zajímavost vznik kamenných hradeb města Uherské Hradiště spadá dle písemných zpráv až mezi léta 1315 – 1342.
Záchranný archeologický výzkum realizovaný v posledních letech na půdě posvátného Velehradu prokázal, jak velký a dosud zdaleka nevyčerpaný potenciál má toto místo, kterým kráčela historie, nejen z pohledu duchovního, ale zároveň vědeckého.


Použitá literatura
Boček, B.: Podzemní Velehrad. Vykopávky v roce 1938. Velehrad 1938.
Houdek, V.: Vykopávky na jaře r. 1904 a některé poznámky o dosavadních nálezech velehradských. II. S použitím zpráv prof. Dra Nevěřila. ČVMSO, č. 84. Olomouc 1904.
Hurt, R.: Dějiny cisterciáckého řádu, I. (1205-1650), Olomouc 1934.
Kohoutek, J.: Nové objevy v areálu velehradského kláštera. In: Slovácko 38, Uherské Hradiště 1996, s. 119 – 137.
Nevěřil, J.:Velehrad III. Nálezy na posvátném Velehradě 1905 a 1906. ČVMSO 24, Olomouc 1907, s. 71-73.
Pojsl, M.: Velehrad. Stavební památky bývalého cisterciáckého kláštera. Brno 1990.
Pojsl, M.: Výzkumy na Velehradě v 19. a v 1. pol. 20. století. In. Pojsl, M. (edd): Nové objevy na Velehradě: Sborník „Velehrad – Trnava, společné kořeny jezuitské kultury a vzdělávání. Velehrad 2010, s. 43 – 76.
Schenk, Z. - Mikulík, J.: Nové poznatky o opevnění bývalého cisterciáckého kláštera na Velehradě. In Východní Morava, rok 2011, roč. 1, s. 118 –132.

(Publikováno v Ročence Občanského sdružení Matice velehradská 2011)

Vyhledávání
Před začátkem nového kalendářního roku je zvykem bilancovat ten uplynulý. Dovolt...
V pondělí 15.8. 2016 srdečně zveme k pouti titulární slavnosti baziliky a po...
V neděli 10. července 2016 jste zváni k tzv. „Malé pouti”. Mše svaté v bazilice ...
Milí spoluobčané a přátelé, rok 2015 byl pro velehradský poutní areál prvním, k...

Velehrad - centrum kulturního dialogu západní a východní evropy ® 2017 This page is Valid XHTML 1.0 Transitional | Engine by Business Route 2.2 © Václav Kusák Oryx Group 2017